Konečně......
V nedělním odpoledni jsme zavítali na hřiště posledního Uninu od kterého nás však v tabulce dělil jediný bod.
Kluky jsem před zápasem důrazně upozorňoval, že soupeř bude cítit šanci nás stlačit v tabulce pod sebe a bude o začatku bojovat jako o život. Jako by člověk hrách na stěnu házel....
Začali jsme ospale, nedůrazně a dvě pološance soupeře ve 3. a 4. minutě hned skončily gólem. Na chvilku to s námi zamávalo. Pak jsme přeci jen začali hrát fotbal. Pro kombinaci nebylo moc místa, soupeř po dvougólovém vedení ještě více zahustil prostor kolem vápna. Postupem času záložníci i útočníci dokázali hrát po stranách a vytvářet nebezpečné situace před domácím gólmanem. Avšak opět až trochu tragikomicky působila naše koncovka, co my všechno nedáme....
O poločase nebylo potřeba zvyšovat hlas. První poločas nám snaha nechyběla, na klucích jsem v kabině viděl odhodlání s utkáním něco udělat. Uklidnil jsem je, že času je dost a že vůbec nepochybuji o našem vítězství. Jen jsem jim musel zdůraznit, že dnes to bude především o vůli a že druhý poločas nesmí být žádný míč ztracený a nenechat soupeře vydechnout, každý souboj dohrát.
Tentokráte si kluci moje slova vzali k srdci a na soupeře vlítli ve velkém stylu. Soupeře jsme téměř nepustili k míči, tomu pod tlakem rychle ubývaly síly a začal dělat chyby. Prapor zvedli symbolicky kapitáni obou ročníků. Nejprve po rohu Prochyho skvěle trefil Alex z první. Najednou kluci ožili a bylo nás plné hřiště. Při krásné individuální akci Breziče ho soupeř zastavil pouze za cenu faulu - penalta. Tu šel kopat Jendis, který při tréninku dá skoro každou. Bohužel jí kopl doprostřed, brankář vyrazil, ale naštěstí na pohotovou dorážku Bači už nestačil. Pak si vzal slovo nečekaný navrátilec do sestavy Maty a dvě krásnými góly přinesl klid do našich řad. Nepřestávali jsme soupeře tlačit, ale bohužel další šance jsme opět trestuhodně zahazovali. Do šance jsme soupeře už taky nepouštěli a tak skóre už se do konce zápasu neměnilo.
Dnešní vítězství bylo zcela zasloužené i když se nerodilo vůbec lehce. Strašně mě štve, kolik šancí si dokážeme vypracovat a trestuhodně zahodit. Proměnit jen všechny podzimní 100% šance (včetně tří neproměněných penalt), máme minimálně 4 výhry. Na druhou stranu za dnešní touhu po vítězství klobouček dolů. Všichni ukázali podolské srdíčko, táhli za jeden provaz, dřeli na doraz, nikdo nic nevypustil. A takové výhry jsou nesmírně cenné.
Doufám, že si kluci podobný pocit a další děkovačku pro rodiče budou chtít užít i v úterý...
Poděkování i všem rodičům, kteří svedli nelehký souboj s "hlučnými" rodiči soupeře.
MT
Komentáře
Přehled komentářů
Jak jste si asi všimli, nedalo mi to, a velkou část jsem natočil - takže složka 111023-PreborPrahy-PSKUnion-AFKPodoli na obvyklé adrese.
Re: videa z utkání
(M.Trojan, 23. 10. 2011 22:14)Díky moc, jenom prosím o upřesnění "obvyklé adresy" pro rodiče kluků z ročníku 1999. :-)
Re: Re: videa z utkání
(J.Kohout, 24. 10. 2011 0:04)
No, to je právě to, co se snažím nepublikovat na veřejném webu :-)
Jsem na jan.kohout@cdipraha.cz, kdo neví, ať prosím pošle dotaz.
videa z utkání
(J.Kohout, 23. 10. 2011 21:21)